Dokud máme my lidé dostatek peněz, nestěžujeme si. Protože ty nám zajišťují žádoucí nebo aspoň snesitelnou životní úroveň, ty nám dávají šanci získat kdykoliv to, co právě potřebujeme. Jakmile vyvstane nějaká potřeba, peníze se prostě vezmou, zaplatí se jimi a někdo naši potřebu jakéhokoliv druhu uspokojí.

Ale když peníze dojdou? Pak už není co vzít, není čím zaplatit. A rázem se ničích služeb nedočkáme, rázem si nic nekoupíme. A co si nekoupíme, to nám chybí bez ohledu na to, jak negativně nás tato skutečnost ovlivní.

My lidé ale máme své potřeby. A kdeco postrádat nemůžeme. Je i takové zboží a jsou i takové služby, bez nichž by se nedalo normálně žít, a aspoň na toto se vždycky peníze sehnat musí. Aby nebylo nejhůř, když už není skvěle.

Ale kde peníze vzít, když je zkrátka nemáme? Je samozřejmé, že tak lze učinit už jen jedním jediným způsobem, a to tak, že si postrádané finanční prostředky půjčíme od někoho, kdo nám je nabízí. Tedy dejme tomu od banky.

Jenže někdy zklame i banka. Požádáme v ní o půjčku, ale nedostaneme ji. Oni totiž o takové pomoci rozhodují úředníci dožadující se splnění podmínek, které mají zaručit, že dlužníci své bance půjčené peníze také vrátí. A lidé v nesnázích často podobná přísná pravidla splnit nedokážou. Vždyť kolikrát potřebuje půjčit ten, kdo má jenom malý plat a navrch ještě záznamy v registrech dlužníků! A někdo takový je pro banky neakceptovatelný.

A když někomu z nás nepůjčí banka? Pak je třeba zkusit to ještě u nebankovní společnosti. Protože tady se nabízí i hypotéka bez dokládání příjmů, a jakkoliv i u té potřebuje žadatel příjmy, ze kterých by ji později splatil, dostane ji i ten, kdo nemá zrovna horentní příjmy. Protože tady se za splacení ručí nemovitostí, kterou musí dát žadatel o tuto hypotéku do zástavy. A s takovou zárukou už je jisté, že se peníze nebankovní společnosti vrátí. A každý, kdo půjčku potřebuje, ji tu tedy i dostane.